Hana Zagorová

Já chtěla jsem ti báseň psát.

Báseň probuzených snů;

očí, které začly tát;

báseň prvních dotyků.



Já chtěla jsem ti báseň psát.

Báseň krásných beztíží,

slůvek toužících se ptát,

kdy se tvá ústa přiblíží.



Já chtěla jsem ti psát,

že právě napad´ sníh

a že tam, kde jsi stál,

každá vločka roztává.



Kde řek´ jsi, mám tě rád,

a do dlaní mi dých´,

s mým prstýnkem sis hrál,

tam tráva zůstává.



Já chtěla jsem ti báseň psát.

Báseň ticha, které zní.

Přitom se mi začlo zdát,



že tvou fotku probouzím.



Já chtěla jsem ti báseň psát,

jenže papír nestačil.

Vždyť všechny múzy básníků

skládaly mi k rýmu rým.



Já chtěla jsem ti psát,

že právě napad´ sníh

a že tam, kde jsi stál,

každá vločka roztává.



Kde řek´ jsi, mám tě rád,

a do dlaní mi dých´,

s mým prstýnkem sis hrál,

tam tráva zůstává.



Já chtěla jsem ti psát,

že právě napad´ sníh

a že tam, kde jsi stál,

jen vločka roztává.