Hana Zagorová

Od neděle k středám

věčně věků hledám cíl, věčně věků hledám cíl

s buzolou a mapou

nohy moje šlapou hlínou. nohy moje šlapou

Bez hole i s holí

šlapu po okolí jíl, šlapu po okolí jíl

dnem i nocí temnou,

kéž bys ty už se mnou,

kéž bys, hochu, se mnou byl.



Jé, šla jsem kolem klasů,

vánek do mých vlasů vál, vánek do mých vlasů vál

trávou jsem šla měkkou,

brodila se řekou línou, brodila se řekou

dám teď sbohem brodům,

půjdu zase o dům dál. půjdu zase o dům dál



Mám krev neposednou,

kéž bys, hochu, jednou,

kéž bys ty mě jednou znal.



Já jsem tvá neznámá,

která v povzdálí zatím otálí,

já jsem tvá neznámá,

se mnou počítej, stačí chtít –

nosíš mě ve svým vědomí,

i když dnes neznáš jméno mý.

Já jsem tvá neznámá,

která možná má s tebou žít.



Nosíš mě ve svým vědomí,

i když dnes neznáš jméno mý.

Já jsem tvá neznámá,

která možná má s tebou žít.



Touhou věčně veden

i ty hledáš jeden cíl, i ty hledáš jeden cíl

s buzolou a mapou



nohy tvoje šlapou hlínou, nohy tvoje šlapou

bez hole i s holí

šlapeš po okolí jíl. šlapeš po okolí jíl

Jdeš i nocí temnou,

jen abys už se mnou,

jen abys už se mnou byl.



Jé, to mě vlastně těší,

že ten život pěší znáš. že ten život pěší znáš

Sám jdeš za svou Mekkou

úvozem i řekou línou. úvozem i řekou

Málo všechno platný,

máš to zatím špatný, máš. máš to zatím špatný, máš

Vím, že ti to nedá –

najde ten, kdo hledá,

tak se, hochu bledá, snaž.



Já jsem tvá neznámá,

která v povzdálí zatím otálí,

já jsem tvá neznámá,

se mnou počítej, stačí chtít –

nosíš mě ve svým vědomí,

i když dnes neznáš jméno mý.

Já jsem tvá neznámá,

která možná má s tebou žít.



Nosíš mě ve svým vědomí,

i když dnes neznáš jméno mý.

Já jsem tvá neznámá,

která možná má s tebou žít.



Já jsem tvá neznámá,

která v povzdálí zatím otálí,

já jsem tvá neznámá,

se mnou počítej, stačí chtít –

nosíš mě ve svým vědomí,

i když dnes neznáš jméno mý.



Já jsem tvá neznámá,

která možná má s tebou žít.