Hana Zagorová

H: Vrať mi zpět můj stín,

co ti zůstal na řasách.



Noční můry zaháním,

srdce buší na poplach.

Průvan shodil vázu z římsy,

vzlétl noční pták.



Já nevím jak, mám ti uvěřit,

mám ti říct, drž mě lásko,

drž mě, já padám.



Já nevím jak

s tebou vyletět na měsíc,

když úplněk nemám ráda.

Je mi úzko.



S nocí splynula i tvá ústa,

kůže, hladký vodopád.

Náměsíčná mám tu teď zůstat.

Nechci bdít a nechci spát.



K: Každá noc má trvalý styl,

let do oblak.

H: Já nevím jak, mám ti uvěřit,



mám ti říct, drž mě lásko,

co ti v tom brání.



Já nevím jak

změnit osudy létavic,

co vyblednou za svítání

z milování.



Já nevím jak, mám ti uvěřit,

mám ti říct, drž mě lásko,

co ti v tom brání.



K: Co ti brání?

H: Já nevím jak



změnit osudy létavic,

co vyblednou za svítání

z milování.



K: Jak mám ti říct…

H: Drž mě, lásko,

co ti v tom brání?



K: Co ti brání?

H: Já nevím jak



změnit osudy létavic,

co vyblednou za svítání.



K: Z milování,

jak mám ti říct…