Hana Zagorová

Ty jsi ten správnej hráč,

já jsem jen noc a pláč:

co jen chceš, můžeš vždycky mít.

Ty jsi ten vlídnej lhář,

já jsem jen dech a snář,

kam se hneš, já chci taky jít.

Dlaněmi vzhůru už stoupej,

dotkni se ústy mých snů.



Já vím, já už vím,

já vím, já už vím,

svět je tu jen pro tvůj návrat.

Já vím, já už vím,

já vím, já už vím,

můj šepot už nebem zní.

Já vím, já už vím,

já vím, já už vím,

čas je už jen moje závrať.



Já vím, já už vím,

já vím, já už vím,

řekni jen, proč nejdeš dřív.



A dlaněmi vzhůru teď stoupej,

pak dotkni se ústy mých snů.



Já vím, já už vím,

já vím, já už vím,

řekneš mi, jak končí příběh.

Já vím, já už vím,

já vím, já už vím,

chtěla bych už všechno znát.



Ty jsi ten mírnej spáč,

ty jsi jen něžnej rváč,

popelem můžeš ke mně jít.

Ty jsi jen výmluv dým,

ty jsi jen déšť a splín –

takhle snad vůbec nelze žít.



Jablko z ráje teď chroupej,

chtělo by příště dýl zrát.



Já vím, já už vím,

já vím, já už vím,

budem se teď možná míjet.

Já vím, já už vím,

já vím, já už vím,

nech mě jen zas tiše snít.

Já vím, já už vím,

já vím, já už vím,

čas je už jen moje závrať.

Já vím, já už vím,

já vím, já už vím,

řekni mi, proč nejdeš dřív.



To jablko z ráje teď chroupej,

snad chtělo by příště dýl zrát.



Já vím, já už vím,

já vím, já už vím,

svět je tu jen pro tvůj návrat.

Já vím, já už vím,

já vím, já už vím,

můj šepot už nebem zní.

Já vím, já už vím,

já vím, já už vím,

čas je už jen moje závrať.

Já vím, já už vím,

já vím, já už vím…