Hana Zagorová

Sny průhledné a troufalé já mám.

Kdo může říct, že své sny zná,

jak já je znám a denně probouzím se

s otázkou, kam jdou? Ať tu pár chvil zůstanou!



A pak jen zvláštní pocit mám,

jen tak dlouho vzpomínám,

že létám se mi zdálo,

ale vůbec nevím kam.



A jen příchuť něžností mi teď říká

opakuj po celý den ta slůvka, milý můj.

Mé lásky jsou jen věčnou obavou,

že zaplanou jak ohňostroj a pohasnou.

Tak odchází mi láska za láskou.

Kam jdou? Ať tu chvíli zůstanou!



Chci mít ráda bez ptaní,

láska není skrývání,

i když do dlaní se choulí

ve svém věčném toulání

místo dlouhých vyznání,

chci tvé dlaně a dech tvůj,

když po tisící šeptám, milý můj.



Kam jdou? Ať tu chvíli zůstanou!

Jenom pocit zvláštní mám

a pak dlouho vzpomínám,

že létám se mi zdálo,

ale vůbec nevím kam.

Místo dlouhých vyznání

pouze mým snům důvěřuj,

když po tisící šeptám, milý můj.