Kapky rosy, kapky deště.
Kapky potu, kapky krve.
To je láska.
Říkej dnes a zítra ještě.
Ještě slůvko sté a prvé.
To je láska.
Slůvko někdy bezbranné
a tonoucí jak pápěříčko holubí, co vítr svál.
A jindy slunce tekoucí,
kdy smích a pláč jsou naruby a blázen král.
Kapky nebe, kapky Země.
Kapky světla, kapky bláta.
To je láska.
Vzejde ze mě, vzejde z tebe. Jednou zlá a jindy svatá.
To je láska.
Je jak tříska pod kůží, bez konce poušť
a spánek zmáhající stráž - je z výšky pád.
A jindy krásně žhavá spoušť,
kdy v sobě štěstím umíráš
a toužíš dát.
Láskou se v máji svléká něžná kůra z bříz.
Láska jak míza stéká.
Řekni, řekni kdys,
kdys prvně pil tu révu se solí
a měl jsi strach,
že láska zabolí tě po kapkách.
Kapky blaha, kapky vůní.
Kapky v troskách padlých tvrzí.
To je láska.
V blátě nahá, bosá v trní,
v očích sladkou závrať hrůzy.
Nosí láska.
Chodí v džínách odřených, neptá se let
a na zdech kreslí dvojí stín a dvojí tvář.
Když přijde, skoupí celý svět.
A každý velký sen a čin, i déšť, i zář.
Láskou se slůvka letmá básní stávají.
Láskou k nám hvězdy ve tmách
v kapkách stékají.
A jako tón chce strunou znovu znít,
tak člověk touží, jako že chce žít,
kapky lásky pít.
Kapky lásky pít.
Kapky lásky pít.
Kapky potu, kapky krve.
To je láska.
Říkej dnes a zítra ještě.
Ještě slůvko sté a prvé.
To je láska.
Slůvko někdy bezbranné
a tonoucí jak pápěříčko holubí, co vítr svál.
A jindy slunce tekoucí,
kdy smích a pláč jsou naruby a blázen král.
Kapky nebe, kapky Země.
Kapky světla, kapky bláta.
To je láska.
Vzejde ze mě, vzejde z tebe. Jednou zlá a jindy svatá.
To je láska.
Je jak tříska pod kůží, bez konce poušť
a spánek zmáhající stráž - je z výšky pád.
A jindy krásně žhavá spoušť,
kdy v sobě štěstím umíráš
a toužíš dát.
Láskou se v máji svléká něžná kůra z bříz.
Láska jak míza stéká.
Řekni, řekni kdys,
kdys prvně pil tu révu se solí
a měl jsi strach,
že láska zabolí tě po kapkách.
Kapky blaha, kapky vůní.
Kapky v troskách padlých tvrzí.
To je láska.
V blátě nahá, bosá v trní,
v očích sladkou závrať hrůzy.
Nosí láska.
Chodí v džínách odřených, neptá se let
a na zdech kreslí dvojí stín a dvojí tvář.
Když přijde, skoupí celý svět.
A každý velký sen a čin, i déšť, i zář.
Láskou se slůvka letmá básní stávají.
Láskou k nám hvězdy ve tmách
v kapkách stékají.
A jako tón chce strunou znovu znít,
tak člověk touží, jako že chce žít,
kapky lásky pít.
Kapky lásky pít.
Kapky lásky pít.