Hana Zagorová

Noční vlaky znamenají loučení, křik průvodčích.

Teď tu stojím s kapesníkem na očích.

Jenom já a čísi kufr zbyl tu na peróně sám,

kufr s nálepkami z hotelů, co znám.



Možná jsou v něm prošlé sázky, balík novin včerejších,

konec jedné smutné lásky ve verších,

možná noty na piáno, které nikdo nehledá,

zubní pasta a půl flašky Praděda.



Stojí opuštěný kufr na nádraží Praha-střed,

nikdo neví, kde se vzal a kam chtěl jet. Co teď?

Starý papírový kufr špatně převázaný špagátem



stojí se mnou na peróně devátém.



Stojí opuštěný kufr na nádraží Praha-střed,

nikdo neví, kde se vzal a kam chtěl jet.

Starý papírový kufr převázaný špagátem

smutně stojí na peróně devátém.



Starý papírový kufr ani zloděje už neláká,

smutně stojí na peróně jako já.