Hana Zagorová

Můj miláček je číslo,

anděl s hanbou jedna ruka, lhář,

anarchista, egoista,

prevít, co má pěknou tvář.



Jak ptáček pěkně zpívá,

za zády mi tajně zívá lhář:

podvádí mě, kde jen může,

a pro mně má jen karabáč.



Když sám jde pryč,

zesmutním: chci být s ním,

jemu jak dřív odpouštím

každý hřích, skrývám pláč.



Můj miláček je číslo,

anděl s hanbou jedna ruka, lhář,

anarchista, egoista,

prevít, co má pěknou tvář.



Vztekem číš jednou naplní se,

bouchnu dveřma a buď si zdráv,



jen se dívej, jak užívám léku,

který jsi mi sám předepsal.

Ha.



Cesta pak bude volná

a já budu s každým svolná jít.

Se svým šarmem můžu pány

dnem i nocí v patách mít.



Až obrátí se karty,

já tě pozvu na svou párty k nám,

k první dámě, která mává

i s takovejma, jak jseš sám.



Půjdu pak pryč,

zesmutníš, zatoužíš:

ať jako dřív odpustím

každý hřích, i ten pláč.



Můj miláček je číslo,

anděl s hanbou jedna ruka, lhář,

anarchista, egoista,

prevít, co má pěknou tvář.



Až noc se změní v bílý den,

já řeknu v pravou chvíli: máš

co ti patří, máš co přál sis:

ty sám jsi dneska paroháč.



Máš, co přál sis, máš, co přál sis:

sám jsi dneska paroháč.