Hana Zagorová

Do očí dívej se, do očí dívej mých,

dřív než ztratím odvahu říct,

jak mi schází tvůj hlas,

u dveří tichý smích,

že mi scházíš čím dál víc.



Snad po sté nedočkavá

zvedám sluchátko

a píšu vzkazy na kalendář.

Snadno se neprohrává,

já nechci zakrátko

o samotu si rozbít tvář.



Tak, na co já tě mám?

Když sama bloudím tramvají,

kde milenci se líbají,

jen místo blízko mě je prázdné.

Tak, na co já tě mám?



Strážných andělů roj

poztrácel svatozář,

když svítání si umylo tvář,



čekám a z noci je cár,

co spad´ mi na polštář,

Stejně jako snů vodopád

nějak se zamotal děj,

já nevím akorát,

jak uvěřit, že máš mě rád

tak jako já tě mám…



Když sama bloudím tramvají,

kde milenci se líbají,

jen místo blízko mě je prázdné,

tak, na co já tě mám?



Světla výkladů pro pláč nevidím,

když si šeptají ti dva, závidím,

závidím ta slůvka,

závidím, že já tu sama zůstávám.



Tak, na co já tě mám?

Když sama bloudím tramvají,

kde milenci se líbají,



jen místo blízko mě je prázdné.



Tak, na co já tě mám?

Když sama bloudím tramvají,

kde milenci se líbají,

jen místo blízko mě je prázdné.

Tak, na co já tě mám?