Hana Zagorová

Nádraží jako dlaň,
jedna kolej a vlečka,
hned za ní už je stráň,
telegraf ťuká: čárka a tečka.

Nádraží jako nic,
hm, a v kolejích tráva,
jezdí tu řadu let
lokálka tam a zpět,
tady už končí svět.

Najednou dýnom-dánom hlásí nádražní zvon,

dýnom-dánom, vždyť už lokálka houká,

dýnom-dánom, hlásí nádražní zvon,

půlka městečka kouká;

teď tu vypukne shon.



Vždycky když dýnom-dánom píseň zvon začne hrát,

dýnom-dánom, městečko sotva dýchá,

dýnom-dánom, v dálce semafor spad,



lokálka nepospíchá,

vždyť má jízdní řád.



Přednosta jako páv

zvolna perónem kráčí:

dobré jitro, buďte zdráv,

děda Pivoda, vozejček tlačí.



Na vozejčku je koš

a bandaska s mlíkem,

s mekavou kozou klec,

vláček tu bude přec

dřív než bys řekl švec.



Najednou dýnom-dánom hlásí nádražní zvon,

dýnom-dánom, vždyť už lokálka houká,

dýnom-dánom, hlásí nádražní zvon,

půlka městečka kouká;

teď tu vypukne shon.



Vždycky když dýnom-dánom píseň zvon začne hrát,

dýnom-dánom, městečko sotva dýchá,



dýnom-dánom v dálce semafor spad,

lokálka nepospíchá,

vždyť má jízdní řád.



Dýnom-dánom,

dýnom-dánom,

dýnom-dánom,

dýnom-dánom...