Hana Zagorová

^D Byl krásný tvůj nápad ^G dlaň vztáhnout, tmou tápat,
^A až se ústa střetnou v bodě ^G líbá ^D ní.
^D Já řekla, jsi v úzkých, ^G já vzdám se své blůzky,
^A má barvu světlou a je v tmách ^G snadno k pozná ^D ní.

^D Jdeme tmou a bosí, ^Emi dlaně lásku prosí,
buď ^G tam, kde tě ^A čekám, já ^D znám. ^A
D Oči žárem tají, ^Emi hvězdy jsou, kde mají,
jdem ^G tam, kde je v ^A lukách tráva ^D měkká. ^A

I další tvůj nápad byl krásný, začlo krápat
a tys mě přes to líbal v trávě dál.
Když přešla průtrž mračen, každý z nás byl krásně zmáčen
a přesto ve tvářích nám úsměv hrál.

Šli jsme bosky domů, cestou krásných hromů,
pak déšť dostal nápad, šel spát.
Město úsvit protkal, každý, kdo nás potkal,
moh číst, mám tě ráda, mám tě rád.

^{G D G D G D Emi A G A}
Byl krásný ten tvůj nápad, dlaně vztáhnout, ve tmě tápat,
až se ústa střetnou v bodě líbání.

Šli jsme bosky domů, cestou krásných hromů,
pak déšť dostal nápad, šel spát.
Město úsvit protkal, každý, kdo nás potkal,
moh číst, mám tě ráda, mám tě rád.