Hana Zagorová

Náš děda má vtip hned po ránu,

z křesla pod nohy nám hází slupky z banánů;

a strýc dá jeden výbuch k lepšímu,

takže u nás vlastně nevyjdeme ze šprýmu.



Náš dům zní smíchem,

jsme rodina bláznivá.

Náš dům zní smíchem,

nuda u nás nebývá.



Ó, jé, náš dům zní smíchem,

ať venku je žár či mráz,

hm, jé, náš dům zní smíchem,

neděste se, prosím vás.



Jé, jé, jé…



Zeťovi tchán dal do čaje sůl

a ten zas tchánovi zkrátil hůl,

hm, bráškovi táta do bot briketu vlíp,

prostě jsme samý žert a jsme samý vtip.



Náš dům zní smíchem,

jsme rodina bláznivá.

Náš dům zní smíchem,

nuda u nás nebývá.



A čímpak zase babička se pochlubí?

Že v celém domě navrtala potrubí.

Ó, myslela, že voda navždy spláchne nás,

však my jsme jako rybičky a samý špás.



Náš dům zní smíchem,

jsme rodina bláznivá.

Náš dům zní smíchem,

nuda u nás nebývá.



Ó, jé, náš dům zní smíchem,

ať venku je žár či mráz.

Jé, náš dům zní smíchem,

neděste se, prosím vás.



Jé, jé, jé…



Náš dům zní smíchem,



jsme rodina bláznivá.

Ó, náš dům zní smíchem,

nuda u nás nebývá.