Hana Zagorová

Nemám ráda slzy, nemám ráda trápení,

nemám ráda pána, co tu stává sám.

Ví, že zívám, když ho vídám, a stále nevěří,

že nemám ráda kroky u dveří.



Třeba se mu zdává, že se se mnou ožení,

třeba se mu zdává, že mu vrátím

čas, co ztrácí, když se vrací

domů v naději, že zítra uvidím ho raději.



Milý pane, už se nezmění

příští den ani ten, co byl včera,

je mi k smíchu vaše trápení

od rána do večera.



Nevím, na co sází, plete se mi do spaní,

nevím, na co sází, že tu stává



u mých dveří, když na věžích půlnoc odzvání,

vždyť nemám ráda jeho vyznání.



Nemám ráda slzy, nemám ráda trápení,

nemám ráda pána, co tu stává sám.

Ví, že zívám, když ho vídám, a stále nevěří,

že nemám ráda kroky u dveří.



Třeba se mu zdává, že se se mnou ožení,

třeba se mu zdává, že mu vrátím

čas, co ztrácí, když se vrací

domů v naději, že zítra uvidím ho raději.



Milý pane, už se nezmění

příští den ani ten, co byl včera,

je mi k smíchu vaše trápení

od rána do večera.



Nevím, na co sází, plete se mi do spaní,

nevím, na co sází, že tu stává

u mých dveří, když na věžích půlnoc odzvání,

vždyť nemám ráda jeho vyznání.



Vždyť nemám ráda jeho vyznání.



Nemám ráda - on mi nevěří,

nemám ráda kroky u dveří, ne!