Hana Zagorová

Pojď dál a chvíli stůj.

Já vím, že jsi jenom můj.

Pojď dál a zastavím čas,

zazáří milion hvězd kolem nás.

Žiju dík tvým návratům,

tak pojď dál, odemkni dům.



Ode zdi ke zdi tak to chodívá,

když sama k ránu světlo zhasínám, ó, věř mi,

když vyjdou hvězdy, marně vzpomínám,

s kým vlastně ráda se mám.



Mám strach, když nezavoláš.

Nejdu spát, v okně držím stráž,

telefon vyzvání,

ani nevíš, jak mi schází milování.

Žiju jenom dík tvým návratům,

tak pojď dál a odemkni dům.



Ode zdi ke zdi tak to chodívá,

když sama k ránu světlo zhasínám, ó, věř mi,

když vyjdou hvězdy, marně vzpomínám,

s kým vlastně ráda se mám.

Ú, věř mi.



Svítá, svítá.

Svítá, svítá, ó jé.

Svítá, svítá, ó jé.

Žiju dík tvým návratům,

tak pojď dál a odemkni dům.



Ode zdi ke zdi tak to chodívá,

když sama k ránu světlo zhasínám, ó, věř mi,

když vyjdou hvězdy, marně vzpomínám,

s kým vlastně ráda se mám.



Ode zdi ke zdi tak to chodívá,

když sama k ránu světlo zhasínám, ó, věř mi,



když vyjdou hvězdy, marně vzpomínám,

s kým vlastně ráda se mám.