Hana Zagorová

Oheň

Tak být jak dým,

v patách z jisker závoj mít

a mávnutím vranám všechna křídla vzít.

A tmou se hnát, letět žhnoucí vánicí

a s tím si hrát, že jsem čarodějnicí.



Oheň, oheň začal hřát.

Pálí, piští jako had.

Jak mám se hnout?

Už mi šňůrou plamennou

svázal nohy v kolenou.

Jde žár z těch pout.



Oheň, oheň nocí vzplál.

Výhní se i můj dech vzňal

a žár jde výš.

Jako ďáblu upsaná

blížím se mu bezbranná...

Jsem blíž a blíž...



Tak být jak dým

v patách z jisker závoj mít



a mávnutím vranám všechna křídla vzít.

A tmou se hnát, letět žhnoucí vánicí

a s tím si hrát, že jsem čarodějnicí.



Oheň, oheň začal hřát.

Pálí, piští jako had.

Jak mám se hnout?

Už mi šňůrou plamennou

svázal nohy v kolenou.

Jde žár z těch pout.



Oheň, oheň nocí vzplál.

Výhní se i můj dech vzňal

a žár jde výš.

Jako ďáblu upsaná

blížím se mu bezbranná...

Jsem blíž a blíž...



Tak být jak dým

v patách z jisker závoj mít

a mávnutím vranám všechna křídla vzít.



A tmou se hnát, letět žhnoucí vánicí

a s tím si hrát, že jsem čarodějnicí.