Hana Zagorová

Podívej, oheň v duši mé

i v těle znaveném jasným plamenem

zas a zas se rozhoří.



Nikdy nezhasí, oheň v duši mé,

déšť s větrem, který burácí jak chór,

ať vane z velehor či od moří.



Jsme chudí, bohatí,

jsme rychlík na trati,

jsme píseň, kterou někdo dozpíval.

Jsme zdraví, churaví,

jsme sochy bez slávy.

Oheň plane v nás dál.



V pravý čas oheň v duši mé,

jak točíš z nenadání osudím,

lásku probudí, touhu ukrytou,

spící tu v nás.