Hana Zagorová

Tys byl vždycky víc než příboj,

dravý tok, vodopád,

elektrický šok a výboj,

když jsi měl hodně rád.

Tys byl vždycky víc než příval,

když jsi chtěl nač ses díval.



Sem tam jsi i z tísně

básně složil, písně hrál.

I když jsi mě zved´ jak pírko,

na kytku jsi nikdy nešláp´,

pohnuls s lavinou,

přitom jsi dýchal do dlaní.

Vím, že o mě škrtneš sirkou

a já zas budu láskou přešlá,

s tváří nevinnou odejdeš

rámem svítání.



Tys byl vždycky víc než příboj,

to se ví, tisíckrát subtropický hic a výboj,



vždycky boj beze ztrát.

Tys byl vždycky víc než příboj,

hurikán, desperát.

Tys byl vždycky bílé místo všech map

a přitom príma chlap.



Asi jsi měl zvláštní ionty,

pro desítky lásek místo.

Vím, že nejsi lhář,

byl jsi zkrátka celý můj.



Tys byl vždycky víc než příboj,

dravý tok, vodopád,

fantastický šok a výboj,

když jsi měl hodně rád.

Tys byl vždycky víc než příval,

až ti svět dívek splýval,

žádná však ti nebyla fuk,

byl jsi príma kluk,

žádná však ti nebyla fuk,



byl jsi príma kluk,

žádná však ti nebyla fuk,

byl jsi príma kluk.