Hana Zagorová

Autogram jen si přál,

dal mi růži z kapesného,

asi pak už nebyl čas.



Chodí k stání s růží dál,

usmívá se, místo všeho

hlásí - už jsem tu zas.



Přítel čas má moudrý hlas,

má svůj řád a žárlí snad.

Au, nesmím si hrát.

Jen chvíli sním, už ptá se s kým,

nepřístupné, vrátit vstupné,

to se ví, já vím.



Pak začal psát, často psal.

Já ty jeho něžné řádky čtu si

a už je tu zas.

Oči jako čekanky,

stopem sem a stopem zpátky musí,

vstoupil přítel čas.



Přítel čas má moudrý hlas,



má svůj řád a žárlí snad.

Au, nesmím si hrát.

Jen chvíli sním, už ptá se s kým,

nepřístupné, vrátit vstupné,

to se ví, já vím.



Co mu psát? Loudí o pár slov,

hodně štěstí k maturitě nejspíš,

takže zlomte vaz.

Kde se vzal, tu stesk se vzal.

Zajisté, že blízko stál

zas můj přítel čas.



Přítel čas má moudrý hlas,

má svůj řád a žárlí snad.

Au, nesmím si hrát.

Jen chvíli sním, už ptá se s kým,

nepřístupné, vrátit vstupné,

to se ví, já vím.



Přítel čas, já vím...