Hana Zagorová

Proč nejsi větší...

Proč nejsi větší aspoň o pár cenťásků...

Když chci tě líbat, abys o schod výše stál.

Proč nejsi větší...

Proč nejsi větší pro mou lásku bez mráčku...

Jinak jsi pro mě přímo dívčí ideál.

Od chvíle, kdys nám prvně pískal volejbal,

jsi pán a král mých snů a smečí.



Vládnu něžným půvabem a dívčí postavou,

jen s výškou trošku nad normál

než holky běžně jsou.

Když nastoupím tak z bariér se potlesk vyřítí

a spousta dlouhých Belmondů si kleká pod sítí.



Já přesto brečím, proč nejsi větší,

i když v tváři úsměv mám a fotky v novinách

a místo v Národním...



Proč nejsi větší...

Proč nejsi větší ty má lásko jako trám...

Kdyby ses povytáh´, tak štěstím vyskočím!

A všechny bloky světa hravě přeskočím.

Tak začni růst! Ať už jsi větší!

Zatím ovšem stále máš výšku nevelkou,

takže jsi můj malý princ a já tvou Eiffelkou.

I když vím, že zastíníš sto krásných dlouhánů,

pár cenťásků schází nám k lásce z románů.



Proč nejsi větší, vždyť dávno víš,



já nejsem vílou Amálkou.

Šeptáš mi slůvka něžná,

stojíš na špičkách...



Proč nejsi větší...

Proč nejsi větší, ty má lásko s píšťalkou...

Já občas přemýšlím, že měla bych to vzdát,

pak ale přijdeš ty a řekneš, mám tě rád,

a pak jdu spát a štěstím brečím.