Hana Zagorová

Prvně sama. Táta, máma

stíny z tváře sotva zaženou.

Jako řeka slza stéká

pro panenku prvně ztracenou.



Bye, bye, vím… Vím, čím mě utrápíš.

Bye, bye, tím… tím, že se nevrátíš,

vždyť mlhou cesty jdou

a jak pod vodou i hvězdy jsou.

Ze tmy slyším příští bye, bye

na rozloučenou.



Tyhle ztráty, slova táty,

těžko jejich ticha přehlučí.

Útěk hračky, čekáš plačky

na rozcestí sladkých moruší.



Bye, bye, vím… Vím, čím mě utrápíš.

Bye, bye, tím… tím, že se nevrátíš,



vždyť mlhou cesty jdou

a jak pod vodou i hvězdy jsou.

Ze tmy slyším příští bye, bye

na rozloučenou.



Slunce zchladlo, zaklínadlo

za tebe si šeptám potají.

Čas je krátký, cesty zpátky

v pohádkách se jenom konají.



Bye, bye, vím… Vím, čím mě utrápíš.

Bye, bye, tím… tím, že se nevrátíš,

vždyť mlhou cesty jdou

a jak pod vodou i hvězdy jsou.

Ze tmy slyším příští bye, bye

na rozloučenou.



Prvně sama. Táta, máma

stíny z tváře sotva zaženou.

Jako řeka slza stéká



pro panenku prvně ztracenou.