Hana Zagorová

Znám už, znám je v trávě v písku,

stopy nohou tvých.

Píšu právě do notýsku

pár vět bláznivých.

Zůstaň ráno, zůstaň chvíli,

duše má tu strádá.

Být tvůj chléb chci, být tvůj příliv,

říkat: mám tě ráda.



Sítě kroků tvých

pod svou kůži mám,

hm…



Svázána jsem s tvými ústy

stříbrem pavoučím.

Vím, zdá se: svátky, půsty,

výbuch hvězd i stín.

Zůstaň ráno, zůstaň chvíli,

duše má tu strádá.

Být tvůj chléb chci, být tvůj příliv,

říkat: mám tě ráda.



Sítě kroků tvých



pod svou kůži mám,

hm…



Sítě kroků tvých

pod svou kůži mám.

Sítě kroků tvých,

hahaha…



Sítě kroků tvých!