Hana Zagorová

Život můj milý trvá jen chvíli

jak tanec, spíš kvapík se hrál.

Nebeská mana i do pekel brána

nahoru, dolů a dál.



Život můj milý je největší z bálů,

tak tanči dokud pozvánku máš.

Aorty šílí, nešetři síly,

ať sólo nezmeškáš.



Pro velký úspěch si přídavek chystáš,

když potleskem burácí sál,

poslední úklona, výměna místa

a konec, ani minuta dál.



Výčep jak výčep, týž jídelní lístek,

jen místo je jiné tu tam.

Za městem město a zaplatíš přesto,

ať jíš či nejíš sám.



Sláva, je bál, toč se živote

jak káča v sále.

Sláva, je bál, než se rozezní

zvon v katedrále.

Kapelo hraj, ještě tančí a hoří nám tváře,

den střídá den,

láska lásku a rok z kalendáře.



Život můj milý je k pláči i k smíchu,

největší láska, co znáš.

Na jednom stole kus pravdy,

kus hříchu, světlonoš, mudrc i lhář.



Kde se vzal, tu se vzal stín nebo průvan,

vypne nám proud vprostřed dne,

tancuj, když žiješ a nečekej u bran

pořadí bezplatné.



Sláva, je bál, toč se živote



jak káča v sále.

Sláva, je bál, než se rozezní

zvon v katedrále.

Kapelo hraj, ještě tančí a hoří nám tváře,

den střídá den,

láska lásku a rok z kalendáře.



Sláva, je bál, toč se živote

jak káča v sále.

Sláva, je bál, než se rozezní

zvon v katedrále.

Kapelo hraj, ještě tančí a hoří nám tváře…