Hana Zagorová

Když se máme loučit,

podvečer se vkrádá.

Otázku tvou cítím,

jak moc mám tě ráda.



Často naše schůzky

končí u problému,

zda-li patřím vážně

tobě jedinému.



Slova řeknou málo.

Dívej se do mých očí

a v nich jednoduše zkoušej číst.

Co by za řeč stálo,

mám psáno pod obočím.

Začti se do mé duše,

do skrytých míst.



Stále zkoušíš se dobrat

důvodů a příčin

pro koho se krášlím,

pro koho se líčím.



Nespoutáš tok mé řeky,

vody své si hlídej

a chceš-li znát, co já skrývám,



tak mě nezpovídej…



Slova řeknou málo.

Dívej se do mých očí

a v nich jednoduše zkoušej číst.

Co by za řeč stálo,

mám psáno pod obočím.

Začti se do mé duše,

do skrytých míst.



Slova řeknou málo.

Dívej se do mých očí

a v nich jednoduše zkoušej číst.

Co by za řeč stálo,

mám psáno pod obočím.

Začti se do mé duše,

do skrytých míst.



Slova řeknou málo.

Dívej se do mých očí

a v nich jednoduše zkoušej číst.

Co by za řeč stálo,

mám psáno pod obočím.

Začti se do mé duše,



do skrytých míst.