Hana Zagorová

Máš ruce věčně čistý a šaty bez prášku,

a doma, to je jistý, tě chovaj´ v damašku,

protože jseš svatej, jé, svatej kluk.

Venku si vítr zpívá, ty střádáš diplomy,

nevidíš, že se stmívá, a jak jseš pitomý,

protože jseš svatej, jé, svatej kluk.



Jednou vtrhnu k tobě domů jako vichřice,

vyvleču tě za kabát, a můžeš se i se mnou prát,

ukážu ti červánky a jak se střílí do branky,

jak se z bláta staví hrad, no co ti budu povídat,

proč podzim smutkem zavání,

čemu se říká vyznání a čemu zase flirt.



A tohle vše je náznak, až přesvědčíš se sám,

že svět je velkej zázrak, já za pravdu ti dám,

řeknu, že jseš dobrej, jé, dobrej kluk.



Venku si vítr zpívá, ty střádáš diplomy,

nevidíš, že se stmívá, a jak jseš pitomý,

protože jseš svatej, jé, svatej kluk.



Jednou vtrhnu k tobě domů jako vichřice,

vyvleču tě za kabát, a můžeš se i se mnou prát,

ukážu ti červánky a jak se střílí do branky,

jak se z bláta staví hrad – no co ti budu povídat,

proč podzim smutkem zavání,



čemu se říká vyznání a čemu zase flirt.



A tohle vše je náznak, až přesvědčíš se sám,

že svět je velkej zázrak, já za pravdu ti dám,

řeknu, že jseš dobrej, jé, dobrej kluk.



Jednou vtrhnu k tobě domů jako vichřice

vyvleču tě za kabát, a můžeš se i se mnou prát,

ukážu ti červánky a jak se střílí do branky...