Hana Zagorová

Usnul dřív než si s pláčem začal,

tátův princ a mámin malý král.

Usnul, je to div, už druhý veršík začal,

dneska měl v plánu být ještě admirál.



Usnul nám spí,

zas nechal hračky rozházené,

křídou pokreslil i chodník od Fišárků.

usnul nám spí

a kolínko má natlučené.

Večer, když se myl,

tak s mámou vedl válku.



Usnul dřív než mu uschly vlásky,

zmeškal vám i schůzku s pohádkou.

Může klidně spát, vždyť narodil se z lásky.

Přines’ nám štěstí v postýlce s ohrádkou.



Podívej, spí a v dlani svírá desetníček,

co mu strýček dal, že krmil v zimě ptáčky.

Podívej, spí a tvář má jako andělíček,

i když nasypal nám na zem připínáčky.



Podívej, spí, už ve snách letí za pohádkou.

Věří v bezpečí ta něžná dětská ústa.

Usnul nám spí, náš malý rytíř za ohrádkou,

až se probudí, tak nikdy nesmí zůstat sám.