Hana Zagorová

^G Usnul ^Hmi dřív ^Ami než si s pláčem ^D začal,
^G tátův ^Hmi princ a ^Ami mámin malý ^D král.
^G Usnul, ^Hmi je to div, už ^Ami druhý veršík ^D začal,
^G dneska ^Hmi měl ^Ami v plánu být ještě ^D admirál.

R: ^G Usnul nám ^D spí,
zas ^C nechal hračky ^D rozházené,
^Hmi křídou pokres ^Emi lil i ^Ami chodník od Fi ^D šárků.
^G usnul nám ^D spí
a ^C kolínko má ^D natlučené.
^Hmi Večer, když se ^Emi myl,
tak ^Ami s mámou vedl ^D válku.

Usnul dřív než mu uschly vlásky,
zmeškal vám i schůzku s pohádkou.
Může klidně spát, vždyť narodil se z lásky.
Přines’ nám štěstí v postýlce s ohrádkou.

R:Podívej, spí a v dlani svírá desetníček,
co mu strýček dal, že krmil v zimě ptáčky.
Podívej, spí a tvář má jako andělíček,
i když nasypal nám na zem připínáčky.

R:Podívej, spí, už ve snách letí za pohádkou.
Věří v bezpečí ta něžná dětská ústa.
Usnul nám spí, náš malý rytíř za ohrádkou,
až se probudí, tak nikdy nesmí zůstat sám.