Hana Zagorová

Už dlouho se mi zdáš.

Už si tě dlouho sním

s očima dokořán,

ať nespím nebo spím.



Znám hlas tvůj i tvůj smích

i kytku co mi dáš,

tvé hříšky, barvu očí,

i svoje jméno máš.



Tak dlouho jdem si vstříc

Ttak dlouho se mi zdáš,

až ve mě stále víc

se živou láskou vstváš.



Vždyt s tebou prožívám

tak živí lásky proud,

že mi prostě musíš,

už musíš oživnout.



Už tě nechci lásko snít.

Už tě nechci lásko snít.

Chci tě potkat, sevřít, žít

a na ulici políbit.



Už si nechci lásku zdát.

Už si nechci lásku zdát.

Chci se o ni bát a prát

a do svítání v deští stát.

Poslouchat štastná

slovíčka krásná.



Láska je sen všeh snů,

elexír básníku.

Vždyt láska beze snů

je ptát co křídla ztrácí.

Ale když dlouho sníš

a čekáš světla zázraků

zůstáváš sám

jen s tou láskou z oblaků.



Už tě nechci lásko snít

Už tě nechci lásko snít

Chci tě potkat, mít a žít

a na ulici políbit.



Už tě nechci lásko snít

tahleta je báječná.

Smím se líbat, smát a žít

a s láskou, co je skutečná.