Hana Zagorová

Všichni jsme stejní,

stále chcem mít to, co nemáme.

Všichni jsme stejní

v tom, že jen málokdy si přiznáme,

že když náhodou jsme to získali,

jiná přání jsou, než jsme mívali.

Příběhy a tváře jak známky v sériích

skládáme si v záhybech dní.



Hm, všichni jsme stejní,

stále chcem mít to, co nemáme.

Všichni jsme stejní

v tom, že jen stále něco sbíráme.

Jenom skládáme do svých kolekcí

zbytky přátelství z nových konexí.

Náhoda se ztrácí v tom písmu kartoték,



který každý z nás v sobě má.



Jenom hledáme a hledáme

a ženeme se dál.

Přitom vlastně vůbec neznáme,

co každý blízko má.

Jen se honíme a hledáme,

a láska nám den za dnem utíká.



Jenom hledáme a hledáme

a ženeme se dál.

Přitom vlastně vůbec neznáme,

co každý blízko má.

Jen se honíme a hledáme,

a láska nám den za dnem utíká.



Hm, všichni jsme stejní,

stále chcem mít to, co nemáme.

Všichni jsme stejní

v tom, že jen stále něco sbíráme.

Jenom skládáme do svých kolekcí



zbytky přátelství z nových konexí.

Náhoda se ztrácí v tom písmu kartoték,

který každý z nás v sobě má.



Všichni jsme stejní,

stále chcem mít to, co nemáme.

Všichni jsme stejní,

stále jen dál a dál hledáme.

Všichni jsme stejní,

stále však vůbec nic neznáme.



Všichni jsme stejní,

stále chcem mít to, co nemáme.

Všichni jsme stejní,

stále jen dál a dál hledáme…