Hana Zagorová

To se asi někdy stává,
divný konec divných cest,
ruce omotá ti tráva
Z nebe pláče déšť

Stůl a nedopitá káva,
láska hory přenáší,
hádka hádku překonává
teť jsme na kaši

Nezůstane stopa v hlíně,
kudy asi měla vést?
Změní život ve vteřině,
když z nebe pláče déšť

Proudy deště v noci sílí
a šátkém bílým z okna už ti nezamávám,
doufám ještě aspoň chvíli že se vrátíš
v dálce už tě nepoznávám.
Jak slovo za slovem déšť
vyťukává,
po vodě odpluje poslední zpráva,
možná ji uslyší nějaká víla
a z deště vyvede nás

Mokrá tráva ruce sváže,
hladí tváře vítr cest,
nás dva smířit nedokáže,
z nebe pláče déšť

To se asi někdy stává,
den už tančí parketem,
je to vlastně jasná zpráva
a tečka za létém

Jako nahá připadám si,
vzpomínky déšť utopí,
jednou přijde den kdy dám si
kytku do klopy

Proudy deště v noci sílí
a šátkem bílým z okna už ti nezamávám,
doufám ještě aspoň chvíli že se vrátíš
v dálce už tě nepoznávám.
Jak slovo za slovem déšť
vyťukává,
po vodě odpluje poslední zpráva,
možná ji uslyší nějaká víla
a z deště vyvede nás

To se asi někdy stává,
divný konec divných cest,
ruce omotá ti tráva,
Z nebe pláče déšť,
Z nebe pláče déšť,
Když z nebe pláče déšť ….