Hana Zagorová

Znám ty snědé žence s kosou,

čtem’ o jejich žití v čele vrásčitém.

Vstávají hned ráno s rosou,

tvář jim potem svítí, oči blankytem.



Znám tu partu drvoštěpů,

dřou jak mladí chlapi,

i když nikdo je už k práci nenutí.

A večer sednou na pár klepů

u džbánků z těch českých sklepů,

spláchnou, co je trápí i to stárnutí.



Začnou hrát a tancovat jsou.

Tak je znám a takoví jsou.

Začnou hrát a roky čert vzal,

dnes je dnes a život jde dál.



Znám ty staré mámy v šátku,



lehké mají spaní, dospat nemohou.

Možná znám i tvoji matku,

věčně něco shání, věčně na nahou.

Znám ty matky s dětmi v klíně, jak se v práci točí,

i když do vlasů jim stříbro napadá

a večer, když je po vší dřině,

hudba spustí na dědině,

tak si při ní skočí jako za mlada.



Začnou hrát a tancovat jsou.

Tak je znám a takové jsou.

Začnou hrát a roky čert vzal,

dnes je dnes a život jde dál.



Začnou hrát a tancovat jsou.

Tak je znám a takoví jsou.

Začnou hrát a roky čert vzal,



dnes je dnes a život jde dál.