Hana Zagorová

Teče víno, perlí se sklenkou,

obrys tváří tříští, slova už jdou si vstříc.

Oči svádí na blůzku tenkou,

z dlaní touha prýští,

mě srdce bouchá víc.



Závrať mám bláznivou.

Jsem prostá pout,

jak révy proud.

Jsem jak ve spánku blankytném,

volná jak vítr, žárem vína krásnější.

Víla v župánku průsvitném,

co k tůni lásky volí cesty přímější.



Závrať mám bláznivou.

Svět můj nakláníš, jak vína číš.

Sklínka o sklínku cinkne v nás,

perlivý doušek smíchu vzejde z rozpaků.



Na rtech spojí se žár i mráz.

Za malý hřích je plno velkých zázraků.



Závrať mám báječnou.

Jsem hvězdám blíž, vždyť padám výš.

Závrať mám, závrať mám

líbat mě smíš jen ty sám.