Hana Zagorová

Nevím jak vy,

ale já strašně ráda žiju

a s každým nadýchnutím cítím,

jak žízeň po životě piju.

A s každým procitnutím

a s každým políbením

a s každým zakopnutím

o slávu, o kamení smyju

kousíček úzkostí a bázní.



Nevím, jak vy,

ale já strašně ráda hořím,

ráda se spálím až to bolí

a často bořím víc než tvořím.

Život je krásný požár,

který mi proudí v žilách.

Je věčné touhy stožár,

na kterém nikdy vlajka bílá,

pokud mám sílu dýchat,

nesmí vlát!



Život je přece báječný



je vším, co máš.

Jen v jednu chvíli

sváteční jej dostáváš.

Život je zázrak zázraků,

nesmíš ho vzdát,

i když slunce smích

cesty za štěstím,

střídá déšť a pláč,

chvilky bolestí, měj ho rád.



Život je přece nádherný

tím, že ho mám,

že můžu vnímat svítání,

že louky znám,

že můžu najít lásku svou

a z dlaní pít,

i když slunce smích

cesty za štěstím,

střídá déšť a pláč,

chvilky bolestí,

domov mít, prostě žít.



Nevím jak vy,

ale já žiju strašně ráda



a s každým nadýchnutím cítím,

jak ve mě život barvy střádá.

Mám žízeň po životě,

v tepnách mi stále buší

a s každým procitnutím

tu žízeň celou duší vnímám,

otvírám všechna okna dokořán.



Život je přece báječný

je vším, co máš.

Jen v jednu chvíli

sváteční jej dostáváš.

Život je zázrak zázraků,

nesmíš ho vzdát,

i když slunce smích

cesty za štěstím,

střídá déšť a pláč, chvilky bolestí,

nebuď nevděčný, nebuď nevděčný,

měj ho rád, měj ho rád.