Hana Zagorová

Zpráva všem holubům

Holubům, volám všem holubům,

z nábřeží, věží i slavobrán.

Holubům, zpráva všem holubům,

leťte blíž, najednou nevím kudy kam,

leťte blíž i ze všech náměstí,

bílých soch, parků i katedrál.



Leťte sem, stalo se neštěstí,

nestojí o mě už, kdo o mě stál.

Z vůně tvých dlaní, z tvých slibování,

nekrmte holuby, zbyl nápis,

zní jako výstřel, cedule v místě tajném,

jak láska nás dvou.



Park smutek jistí, tmou tančí listí,

hledám tě nocí, jak pes pána,

já nehledaná dost času do rána mám.



Holubům, zpráva všem holubům,

z nábřeží, věží i katedrál.

Holubům, zpráva všem holubům,

nestojí o mě už, kdo o mě stál.



Raněná jak křídlo holubí,

zamávám ti ještě akorát.

Zmatená, jak šaty naruby,

nevidím, neslyším a nemůžu spát.

Jít domů váhám, smířit se zdráhám,

svět náhle pozpátku nit spřádá.



Hádám proč v hlavě

ten nápis právě,

nekrmte holuby, mám.

Toulám se v dešti,

hlava mi třeští,

nekrmte holuby, zbyl nápis.

Déšť parte skládá,

ta limonáda nedá se číst.



Holubům, volám všem holubům,

z nábřeží věží i slavobrán,

holubům, zpráva všem holubům,

leťte blíž, najedenou nevím kudy kam,

leťte blíž i ze všech náměstí,

bílých soch parků i katedrál,

leťte sem, stalo se neštěstí,

nestojí o mě už, kdo o mě stál.