Hapka a Horáček

Zase už mě vysadili
na pobřeží neznámého světadílu
A já stěží můžu tušit, co mě čeká
Na pospas nechali mě nebezpečím,
bezejmenným nástrahám a divným řečím
Nevím kam jdu, prostě někam

Za krajně pochybného doprovodu
mapy s množstvím míst
Jdu do nitra nových světů
Podél cesty zatím jenom matně tuším
kmeny starých chmatáků i dobrých duší,
moulů a smíšků i zlých skřetů

Nepochopitelná, i když věčně stejná cesta
Nevyzpytatelná, nevyzpytatelná pouť

Jsem Francisco Pizzaro
a kouzelníci domorodců věří,
že mám pod čepicí skoro všechno, což tam vůbec nemám
Kdeco mně mýlí, já však nedovolím,
aby na mně někdo poznal, že se divím
všem nevyzpytatelným změnám

Když si potom ranní mlha sedne
spatřím v dáli masiv jménem Odpoledne
Podle mapy za ním leží vlažné moře zvané Večer
K němu mířím, třistapětašedesátkrát za rok šířím
zprávu, že jsem to přežil

Nepochopitelná, i když věčně stejná cesta
Nevyzpytatelná, nevyzpytatelná pouť