Helena Vondráčková

Chvíli se zdálo, že je jak má být
svět kolem nás.
Jen on tam venku stál
a bral mi čas.

Tak pozdě v noci cizí host,
chtěl mi snad něco říct:
Já jsem tvá minulost,
mě už nezmění nic.

Vesmír je jako prázdný sál.
Lásko, ty nevíš.

Ref:
Měla jsem být tvá i tamtu noc,
to už nezměním.
To, co chtěl, si bral ten cizí host.
Dnes už nezměním nic...
Za pár chvil mi změnil svět.
Ty už nezměníš... nic.

Proč je tak jiné mít a chtít,
o tom se dá věčně lhát.
Co nesmyje už žádný déšť,
na to se nesmíš ptát.

Vesmír je jak ten prázdný sál
a já v něm zkouším říct:
Chtěla jsem být jen tvá,
dnes už nezměním nic.

Vyhýbám se vzpomínkám.
A ty, lásko, nevíš.

Ref:
Měla jsem být tvá i tamtu noc,
to už nezměním.
To, co chtěl, si bral ten cizí host.
Dnes už nezměním nic...
Za pár chvil mi změnil svět.
Ty už nezměníš... nic.

Já to zkouším, jak se dá…
Dál, jsem dál jen prokletá.

Ref:
Měla jsem být tvá i tamtu noc,
to už nezměním.
To, co chtěl, si bral ten cizí host.
Dnes už nezměním nic...
Za pár chvil mi změnil svět.
To už nezměníš.

Měla jsem být tvá i tamtu noc,
to už nezměním.
To, co chtěl, si bral ten cizí host.
Dnes už nezměním… nic
Za pár chvil mi změnil svět.
To už nezměníš...