Helena Vondráčková

Světla se míhají,
kde jsem, nechci se ptát.
Stěrače stírají,
už chápu, mám tu hrát.

Ten známej sál,
jak tolikrát mám do něj jít.
Všechno, zdá se, je bez problémů.
Nic není, jak má to jít.

Ref:
Já bez tebe nejsem já v kůži svý
i tam kde to dlouho znám, zabloudím.
Jak bez větru pápěří,právě tak
já bez tebe nejsem já.

A málem už zoufalství propadám
a jak kytka žíznivá uvadám.
Jak bez lidí náměstí, právě tak
já bez tebe nejsem já.

Takhle to nejde dál,
skončím na kolenou.
Já nejsem snad závislák,
ani náhodou.

Najednou střih,
počítač zív, máte tu mejl
a ten co bývá bez problémů,
píše svůj vzkaz náramnej.

Ref:
Já bez tebe nejsem já v kůži svý
i tam kde to dlouho znám, zabloudím.
Jak bez větru pápěří,právě tak
já bez tebe nejsem já.

A málem už zoufalství propadám
a jak kytka žíznivá uvadám.
Jak bez lidí náměstí, právě tak
já bez tebe nejsem já.

Já bez tebe nejsem já.

Ref:
Já bez tebe nejsem já v kůži svý
i tam kde to dlouho znám, zabloudím.
Jak bez větru pápěří,právě tak
já bez tebe nejsem já.

A málem už zoufalství propadám
a jak kytka žíznivá uvadám.
Jak bez lidí náměstí, právě tak
já bez tebe nejsem já.