Helena Vondráčková

On: Jedno kalné ráno,
které zaspat měl jsem spíš,
ležel v schránce dopis,
jenž tvou vůni měl.

A v tom listě bylo psáno,
že mě navždy opouštíš.
A já zemřít a skončit s vším
v tu chvíli chtěl.

Šel kolem chlapec s bílou hůlkou,
schod za schůdkem stoupal výš.
A můj vlastní kříž
menší byl než se zdál.

Každá trampota má svou mez.
Kdeže nářky mé jsou dnes?
Vvždycky důvod je, žít dál.

Každá trampota má svou mez.
Kdeže nářky tvé jsou dnes?
Vždycky důvod máš, žít dál.

Ona: Dva, tři šťastné pátky
a pak dlouhý nezájem.
To byl čistý zisk
z mé cesty s ním.

Nač film vracet zpátky,
když v něm dnes už nehrajem?
Vždyť jsou na tom mnozí hůř,
já vím.

Oba: Už je to vlastně všechno dávno,
staré rány odnes čas.
Prostě každý z nás
stal se tím, čím se stal.

Každá trampota má svou mez.
Kdeže nářky tvé jsou dnes?
Ona: Vždycky důvod máš, žít dál.

Oba: Každá trampota má svou mez.
Kdeže nářky tvé jsou dnes?
Ona: Vždycky důvod máš, žít dál.

Haló, ty mé dřív,
chceš mě sát dál jak klíště.
Já však mám své příště.
Oželím, co bývalý den vzal.

Oba: Dávná dávna,
smysl nemá vracet vás.
Ona: Vím, že má teď jsou správná.
Oba: Čas všechna tenkrát odepsal.

Každá trampota má svou mez.
Kdeže nářky tvé jsou dnes?
Ona: Vždycky důvod máš, žít dál. Ooo

Oba: Každá trampota má svou mez.
Kdeže nářky tvé jsou dnes?
Vždycky důvod máš, žít dál.

Každá trampota má svou mez.
Kdeže nářky tvé jsou dnes?
Ona: Vždycky důvod máš, žít dál.

Oba: Každá trampota má svou mez.
Kdeže nářky tvé jsou dnes?
Vždycky důvod máš, žít dál.