Helena Vondráčková

K nám jsi zván
blízko mě usedni
já dnes mám
večírek nevšední
žádný proud
jen svíčka poslední
s ní ty a já
a ještě náš starý pán

K němu chvíli buď shovívavý
za ta léta moc umí a ví
moc písní zná
ne nejmladších
tenký hlas má
zvolna se roztáčí

Přej mu mír
neměj strach nesvádí
v koutě sní
sem tam si zařádí
prý žil rád
má kliku od mládí
náš gramofon
říkám mu náš starý pán

Na něm desky sny odvíjejí
pozor ještě se rozbíjejí
salónní swing
Armstrongův smích
maj´ v drážkách svých

Ten pán
hrozně rád vzpomíná
sám to znáš
zvlášť večer u vína
svůj čas má
se svící zhasíná
zůstaň tu sám
až usne náš starý pán
až usne náš starý pán