Helena Vondráčková

Jak dlouho dál a zas my dva si budem' lhát?
Snaživé návraty a není o co stát.
Když zplaní láska a zbývá jen milování,
je právě čas se loučit s krásným zdáním.

Jakýpak smysl má
prožívat lásku včerejší.
Co končí, to končí.

Rada nad zlato.
Jen to srdce moje,
můj zdroj nepokoje dál
tak vzdorně vede si svou.
A co já na to.
Nech mě, nenaváděj,
kroť se, nevyváděj.
Vím, rozloučím se s ním.

Jen nesmím vzpomínat, když čas je na odliv,
na souznění beze slov, jak bývalo to dřív.
To krásné navždy asi platí do jisté chvíle
a potom ztrácí dech, až jsou jen stránky bílé.

A já mu sbohem dám,
zítra už snad se odhodlám.
Co končí, to končí.

Rada nad zlato.
Jen to srdce moje,
můj zdroj nepokoje
dál tak vzdorně vede si svou.
A co já na to.
Nech mě, nenaváděj,
kroť se, nevyváděj.
Vím, rozloučím se s ním.

Chci všechno nebo nic,
nechci se dělit, musím říct -
co končí, to končí,
už končí

/jen to srdce moje/
nám /můj zdroj nepokoje dál/
copak vím to jen já
Já /nech mě nenaváděj/
nechci být zlá /kroť se nevyváděj dál/
Rozloučím se s ním

Jen to srdce moje,
můj zdroj nepokoje dál
tak vzdorně vede si svou.
A co já na to
Já /nech mě nenaváděj/
jen jedno vím /kroť se nevyváděj/
Vím, rozloučím se s ním.

Jen to srdce moje,
můj zdroj nepokoje dál
tak vzdorně vede si svou ...