Helena Zeťová

Nic víc - text

Transpozícia ( -2 -1 0 +1 +2 )

V otázkách hledáš pravdu kterou znám,
už naše láska není pozemská......
Kolikrát spolu a pak každý sám
jsme jako zrnko písku v hodinách....

Když mráz po zádech vůbec nemrazí
a z ,,nás" zůstalo jenom,,já a Ty"
jsme jak popsaný kousek papíru,
náš úvěr na míru se nevýhodným stal

R:Nic víc,než prázdný rám,
do nového rána nepospíchám...
Slova zůstanou,my půjdem dál,
nic víc nečekej,hra je bezejmenná
Nic víc,než prázdný rám,
do nového rána nepospíchám..
Slova zůstanou,my půjdem dál,
nic víc nečekej,hra je bezejmenná

Do mého románu si vstoupil rád
a s tebou věčných slibů vodopád..
Ve vzduchu visí jenom možná,snad,
jsi jako chladný vítr tolikrát...

Prý měsíc hvězdy nikdy nezradí
a z,,nás" zůstalo jenom ,,já a ty"
Už padaj z nebe mokré provázky,
prší nám do lásky,je konec jak se zdá..

Ref......

Jsou ulice bez jména,v nichž se ztrácím,
najednou,najednou se mi den dlouhý zdá...
A místa tak vzdálená,kam se vracím,
Nečekej,nečekej to už nejsem já...

Ref.......