1. C E o jsem se narodil, d H7 ěsnej pech mám,
vž C#mi dyť ani v kolíbce n A espal jsem s H7 ám,
d C#mi vojhlasně začalo k A aždý ráno,
dv E ojče má A o spolek v H7 ystarán E o.
T E áta to nebyl moc r H7 odinnej typ,
s C#mi mámou nedopadlo t A o o moc l H7 íp,
B C#mi ůh ví proč zdrhli A a kdo ví kam,
i m E y jsme se t A rhli, no H7 a tak jsem s E ám.
®: Br A ácha to vz E al přes žens H7 ký, karban a C#mi rum t F7 uzemsk H7 ý,
j E e jako zb H7 ojník co vš E echny už p H7 ump,
ale hl F# avně můj dv A ojník a gr H7 ázl a l E ump.
Brácha to vzal přes postel, vyprd se i na kostel,
všude má fotky a každej ho zná,
ale kde visí on, můžu viset i já.
Když prvně řekli mi: "Tvůj brácha krad'",
že jsme se rozešli byl jsem moc rád,
proč bych ho honil, to není má věc,
a to byl můj omyl a tak spadla klec.
Každej kdo zatoužil po odměně,
tvrdil že já jsem on zatraceně,
poctivě pachti se makej a snaž,
když hubu máš stejnou nic nenaděláš.
®:
Až někde potkám ho nevím co pak,
v tu chvíli závěr mý pušky by cvak,
jestli ho zastřelím či půjdu s ním,
je to můj brácha, tak copak já vím.