Byl to C nekonečnej F den, kdy se z C letních barev F jen
Emi ven oknem F šedý všechno zdá C lo,
u kraj Dmi nice postá G val, zbyteč F ně by nemá C val
Dmi rukou F pár že je moc C]málo
Ve dvou potom na zádech, šmír a rány na kloubech,
ten jeho vůz my spravili až k ránu,
proč bych čekal za to vděk, usmál jsem se a pak řek’:
doma nečekej slavobránu.
®: Já ho Dmi znal, vždycky G stál F na stejným C fleku,
my F měli stejnou štre C ku i Dmi cíle pro nák G lad,
záda Dmi hřál mu, když G spal, F motor přes C deku,
svou F asfaltovou C řeku si Dmi chvíli nechal G zdát.
Tahal pětadvacet tun, z proudů šesti jako strun
dva krajní vybíral si tóny,
nebyl na kámoše čas, míjeli se jen o vlas,
světlem se zdraví kamióny.
®:
Když pak nemoh’ jet už dál a co chvíli usínal
a v polospánku přejížděl i čáru,
proč se honit jako chrt, jó, tak dát si kafe hlt,
brzda, a sáhnul po cigáru.
®:
Hop Trop
