Hop Trop

Už ^G ztichlo ^Ami7 celý ^G okolí
a st ^Ami7 romy měly d ^D louhatánskej ^G stín,
já ^Hmi jen tak lesním ^Ami7 údolím
^Hmi brodil jsem se ^Ami7 trním ostružin, ^D
pak ^C záda hladil ^Hmi o skálu
a ^Ami7 kamínek z ní ^Hmi nožem ^Ami7 vylomi ^D l,
co ^G dražší ^Ami7 než hrst ^G opálů
v tu ^Ami7 chvíli pro mě ^D doopravdy ^G byl.

Pak jenom se svou samotou, když slunce v dálce zbejvalo jen půl,
já psal si notu za notou, pár tónů, co jsem ptákům ukradnul,
až budu jednou na štíru a písničky svý všechny vyzpívám,
ten zmačkanej kus papíru snad najdu, šťastnej, že ho ještě mám.

®: A k ^Ami7 dyby třeba ^G vítr mně ^Ami7 papír
s ptačí ^G písničkou chtěl ^Ami7 vzít,
do ^Hmi kapsy stačí sáhnout
a ^Ami7 kamínkem ho dobře zatí ^D žit,
pak ^Ami7 tichounce si ^G hvízdat
a ^Ami7 rukou lehce st ^G runy rozeh ^Ami7 rát,
vždyť ^Hmi nejsou nutný slova,
k tý ^Ami7 kráse byl by hřích nějaký ^D psát.

*: Už ^G ztichlo ^Ami7 celý ^G okolí
a ^Ami7 stromy měly ^D dlouhatánskej ^G stín ...