A7 Mráz štípá, já D vlíknu se jak šnek,
A7 i ten šnek by mi snad D dal teď v chůzi flek,
A7 tím nechci říct, že D bych se cesty D7 zřek’,
Emi a tak se A7 táhnu sněhem D dál.
Můj kámoš už se dávno někam zdejch’,
mám po něm jen pár pastí rezavejch,
sníh zavál stopy nohou pajdavejch,
divím se, že jsem o něj stál.
®: D Jen F#mi dvanáct mi G zbejvá A7 ujít D mil,
tam F#mi prodám, G co jsem nalo A7 vil,
G za hrst bídnejch centů, co D za kůže mi Hmi daj’,
pět D stop do zmrzlý hlíny mý A7 kosti pocho D vaj’.
Svůj úděl jen tak jsem přežít moh’,
byl tvrdej a trnitej jak hloh,
na krku pět křížků, už nejsem mladej hoch,
abych se svýho konce bál. ®:
Můj hrob jenom tráva bude krejt,
tam kříž ani kámen nesmí bejt,
můj pes na tom místě bude vejt,
to abych nebyl tolik sám. ®: