Můj D kamarád je od novin, otevřená G hlava
Chtěl, A7 abych nechal ptákovin a básně začal D psát
Prej dívat se už nemůže, jak obchází G mě sláva
Ať píšu, že mi D pomů Hmi že a Emi zveřej A7 ní je D rád
®:Tak A7 všelijaký chytrosti si přemílaje v mozku
Nad D lahví inspirace, co jsem koupil u kiosku
Pak G ohryzanou tužkou, nežli změnil jsem se v trosku
Já A7 namaloval hned
Pár duchaplnejch D vět
®:Že nikdo není bez chyby a chybovat je lidský
Že není proč se dluhů bát, ty mají dneska všicky
Že holka nemá vypadat vyzáble, rachiticky
Nebylo celkem ni
A vešlo se tam víc
®:Že i s diplomem na hlavu je nutný dál se učit
Že za lásku a počasí nemůže nikdo ručit
Že zbejvá makat jako ďas, když nechce nikdo pučit
Já krasopisně psal
A slůvka neškrtal
®:Že lepší je si zpívat, nežli rvát se cestou s flámu
A marný sliny polykat u snědenýho krámu
Že sám pak těžko vylejzá, kdo vykopal ti jámu
A když mi došel dech
Řekl jsem si: Už to nech!
Když čet mý pravdy životní, pěkně to s ním seklo
Ty verše byly prvotní a proto žádnej med
Já nenechal je v šuplíku aby se jednou řeklo:
„Byl představitel básníků, co nedobyli svět.“