Slunce C rozpálilo F střechy kodr Ami cáku,
Emi špinavej plech nám záda G hřál,
kolejí C spojky počí F taly kola Ami vlaku,
jelo se G dál, va D gón to vodkej G val.
V kapse jenom tupej zavírák a lžíci,
nic, vo co člověk by se bál,
nikdy jsme nebyli vážení cestujícín
co znamenaj’ pro dráhu kapitál.
®: Říkal mi Ami brácho, a já měl ho proto Emi rád,
a naše Gmi jména byly zkrátka vedlej C ší,
oba jsme Ami měli víc, než moh’ by si kdo Emi přát:
společný Gmi nebe, dny a cesty včerej G ší.
Až zas jeho vlasy větrem rozevlátý
poznám na dálku za tratí,
přečtu si na zarostlý tváři rozesmátý,
že dobrej chlap se prostě neztratí. ®:
Až zas jeho vlasy větrem rozevlátý
poznám na dálku za tratí,
přečtu si na zarostlý tváři rozesmátý,
že dobrej Dmi chlap se G prostě neztra C tí