1. Ležel E i jsme dlouho v tr C#mi ávě, když se v d F#mi7 álce objev E il
vlak, co jezdí tudy l C#mi íně rychlost F# í snad jen pět m A il,
z toulek s E e nám kámoš vr C#mi acel, jak to sl F#mi7 íbil dopis E em,
každej z n G#mi ás už léta m F#mi7 yslel, že se p G#mi o něm slehla z H em.
Zamával a hodil pingl, za ním potom skočil sám,
já v tu chvíli strach měl za něj, ač ho jinak nemívám,
jen se ohlíd’ za vagónem, z čela vlasy odhodil:
"Vezu jednu dobrou zprávu z konce světa, kde jsem byl!"
®: K G#mi ousek štěstí já t F#mi7 olik jsem si př H ál,
že je v E e zlatě, já si, pr G#mi oklatě, doned A ávna myslív H al,
m G#mi ít kousek štěstí, který, kd F#mi7 yž se unav H í,
třeba n E ajednou se mi n G#mi áhodou i do c A esty p H ostav E í.
Jako blázen můžeš kopat, hory hlíny převrátit,
třeba stovky tisíc lopat, ale zlato nenajít,
že mě čeká teď a tady, mohlo mě dřív napadnout,
jsou to dobří kamarádi, no, a tenhle známej kout.
®: + třeba n E ajednou se mi n G#mi áhodou i do c A esty p H ostav E í ...