Hradišťan

Novému ráno rožnem svíci,
je neznámé a nemá tváře,
jak anděl v dřevu lípi spící,
a čekající na řeřbáře.
Někdy se anděl na nás hněvá,
anděla máme každý svého,
naděje má z buku křídla,
a srdce z dřeva lipováho.