D Vzduch voněl senem, G létem a D sexem,
před svatým Je A nem v G kapličce D smek’ jsem,
vzpomněl na Vénu z G Prostřední D Lhoty,
C co kvůli G senu A měl jen trampo D ty,
Emi koníčkem F#mi Venci Hmi bývaly G děvy,
Gmi vdané, i s D věnci, Emi Marušky, A Evy,
Emi dobýval F#mi těla Hmi jim tajným G klíčem,
Gmi každá ho ch D těla, Emi zmámená ch A tíčem.
®: D Jinak vo G ní F#mi seno ko Hmi ním,
G jinak za D milova A ným,
D fouká z po G lí, F#mi láska bo Hmi lí,
G nevěř snům D slibova G ným. A
Padala rosa, když Véna s Radkou
přes pole prosa kráčeli zkratkou,
znal Véna postup milostné lekce,
dívenky podstup překonal lehce,
jak ti dva jdouce, kam nohy je nesly,
do sena v louce v objetí klesli,
už ruka vjíždí pod riflí slupku
a pohyb hýždí natřásá kupku.
®:
Frontální systém postoupil zníží,
po nebi čistém mračna se blíží,
Jeřábek děda viděl to oknem,
dostal strach, běda, že seno mu zmokne,
vyrazil chvatně, chtěl seno mít v suchu,
viděl už špatně a měl vadu sluchu,
kabát do deště popad’ ze židle,
a v kůlně eště trakač a vidle.
®:
Co se dál dělo, jaký byl vývoj:
na těle tělo v seně jak příboj,
a před tou kupkou bylo zřít dědu,
s vidlema v rukou z toho nedělal vědu,
i v dobrém bydle neztratil fortel,
mihly se vidle a stvrdily ortel,
pak řev Vény chlapce bolestí, zmatkem,
když vidle hladce mu projely zadkem.
®:
*: D Zpíval jsem schválně G na Vény D počest,
jak ori A ginálně G připravil D o čest,
Emi nebývá F#mi zvykem Hmi o noci G prvé,
by Gmi chlap ztratil s D křikem Emi půl litru A kr D ve.
Ivo Jahelka
