Jablkoň

Teprve oči se mi klíží
a ráno tryská z nočních mříží
noci probdělá s límcem doběla
už jsi shořela
docela, docela, docela

Zmuchlané tváře křehká víčka
do pasu ohořelá svíčka
kniho dočtená nejsi na prodej
zůstaň zavřená
nevolej, nevolej, nevolej

Černá na bílé může
dobrou náladu či radu ti dát
kabát z papíru z kůže
ale uvidíš příteli
se mnou se podělíš
jak častokrát

Kolikrát si se sama bála
když tma nad horizontem tála
z písmen zavolal že tě dohoní
že tě odveze
na koních na koních na koních

A kolikrát ti bylo líto
že doopravdy nebolí to
že je spoutaný vazbou plátěnou
příběh napsaný
ozvěnou ,ozvěnou, ozvěnou

Černá na bílé .........

Nahlédnout za dubovou skrýši,
tam loví a pak o tom píší,
lávka přes věky ruce k podání,
perem doteky
do psaní, ze psaní, do psaní

A ve všech pohádkových knížkách
jsi letící v duhových výškách
že tě potěší že tě zahřeje
slunné přístřeší
naděje, naděje, naděje.